Množí se diktátoři?

Jistě jste v poslední době zachytili zprávu, že Fidel Castro vstal opět z mrtvých. Ani přesně nevím kolikrát byl už prakticky prohlášen za mrtvého. Pamatuji si jen, že když mi někdo na otázku týkající se jeho nekonečné vlády odpověděl, že sice nevládne přímo, ale s pomocí svého bratra Raula, byla jsem otřesená. Vždy jsem odpovídala otázkou: "On ještě žije?" Chvílemi jsem propagovala myšlenku, že kámen mudrců byl evidentně vynalezen a to konkrétně na Kubě. Vysvětlovalo by to i jednu z nejlepších zdravotních péčí na světě. Shrňme si to. Kuba si už na vládu "Castrovic" rodiny zvykla. Nejsem si jistá, že kdyby se způsob vlády na Kubě změnil bylo by to pro tamní lid lepší. Kuba je specifická země a lidé v ní si nestěžují, nebouří se a většina je vlastně ráda, že je někdo z "hůry" vesele řídí.

Jak jsou na tom ovšem další země. Myslím si, že nejlepším příkladem je začít u tzv. Arabského jara a to konkrétně v Egyptě. Mubarak tamější "prezident" vládl jako by nic 30 let. Na konci roku 2010 toho lidé začali mít dost. Vzbouřili se a tím odstartovali vlnu demonstrací proti místním vládám převážně v severní Africe a části Arabského poloostrova. Po skončení občanské války v Lybii. "Západ" hrdě prohlašoval, že počet "svobodných" států roste. Tím chtěli prakticky říci, že pokud si všichni nasadíme růžové brýle, nabudeme dojmu, že celý svět je jedna velká demokratická rodina.

Všichni, kteří denně sledujeme zprávy a o dění ve světě se zajímáme, tak víme, že realita je poněkud jiná. Graduje občanská válka v Sýrii. Která čistě mimochodem začala také díky nespokojenosti lidu s vládou prezidenta Asada. Zásah "západu" zde prý není nutný. Proč taky, když Sýrie nemá ropu, nerozdíl od Lybie. Jediné co "západu" dělá starosti jsou chemické zbraně, které podle některých zdrojů Asadův režim vlastní. Paradoxní na tom je, že tyto zbraně nedělají starosti jen samotným Syřanům, ale hlavně Izraelců, Rusům a samozřejmě Američanům. My obyčejní lidé, kteří pocházíme ze "srdce svobody" tzv. ze středu Evropy, jen s hrůzou sledujeme vývoj událostí na blízkém východě. "Tlacháme" o tom, jak si přesně dokážeme tyto hrůzy představit, ale v konečném důsledku nevíme nic. Víme jen to, že se máme "sakra" dobře.

Paradoxně počátky diktátorství samotného můžeme najít u jednoho z největších myslitelů všech dob Platóna. Platón zmiňuje ideální stát, ve kterém vládne bratrstvo moudrých "filozofů". Narozdíl od novodobých diktátorů, Platón chtěl svou zemi řídit v klidu a míru. Svou myšlenku ovšem nepraktikoval, takže v závěru stejně nevíme, jak by to celé dopadlo. Zde se ale nabízí skvělá výmluva pro diktátory. Proč Platóna oslavujeme, když jeho myšlenky ideálního státu byly podobné? Zapomínají na jednu podstatnou věc. Ideální stát byla totiž jen jednou z mnoha myšlenek tohoto velkého průkopníka. Platón dal lidem vědomosti. Diktátoři dávají lidem strach. Strach z toho co přijde další den...

Tento článek nemá nabádat lidi k nesouhlasu s režimy na východě, či v Africe. Tento článek má pouze připomenout, že lidé, kteří chtějí ovládat davy zdaleka nevymřeli. Naopak, tito lidé se množí, je jich čím dál tím víc. Souvisí to samozřejmě s narůstající populací, ale také s tím, že zde začíná probíhat chaos. Chaos, který je živnou půdou pro ty, kteří chaosu umějí využít. Připadá mi, že se vracíme ke starému Chammurapiho zákoníku. "Oko za oko, zub za zub". Uvědomme si, že je 21. století a středověk máme za sebou.