Kterékoli téma, které hýbe společností má dvě strany - stejně jako mince. Pokud touto mincí hodíme, napočítáme několik sekund, než se tato mince dotkne země. Při těchto několika málo vteřinách ovšem nevíme, na jakou stranu mince nakonec dopadne. Právě těchto několik sekund je nejdůležitějších a veřejnost je nevnímá. Tik, ťak- čas se krátí....
"Jaký máš názor na imigranty?" Jedna z nejčastěji kladených otázek, nyní dokonce i v běžném hovoru. Téma natolik populární, médii omílané, že do mysli lidí vstoupilo s drastickou vervou a nechce se ji pustit. Po položení otázky se tedy nabízí podání vlastního názoru, odůvodnění proč si to či ono myslím. To ovšem rozhodně není momentální praxe. Člověk začne nejprve přemýšlet, o čem se v souvislosti s tímto tématem psalo, nebo co viděl ve večerních zprávách. Jelikož se pod mediálním a politickým nátlakem snaží být nekonfliktní, nejprve si zmapuje člověka, kterému svou odpověď podává. V tomto směru je to dnes celkem jednoduché. Dotyčný může být buď "xenofob" nebo "pravdoláskař" nic mezitím. Člověk si tedy odpověď upraví tak, aby se vyhnul konfliktu s dotyčným a využil všechny zjištěné poznatky z médií. Tím se dostáváme ke dvoum verzím odpovědí: "Je to hrůza, žiju tady celý život, berou mi práci, berou mi peníze, nesou k nám mor v podobě Islámu a teroristů." Druhá verze: "Je to hrůza, jsou to ovšem lidské bytosti prchající před válkou, máme povinnost se o ně postarat a nabídnout jim pomocnou ruku, však oni nám to vrátí."
Co z toho tedy plyne? Pokud bude prozatímní praxe pokračovat, bude se zvětšovat propast mezi oběma takzvanými "tábory", až do té doby, než bude zcela nemožné ji zacelit. Zapomíná se ovšem na fakt, že i přes tu nejhlubší propast může vést most. Tento most slouží pro relativně klidný přechod z jedné strany na druhou. Kdo jej vybuduje a kde je? Odpověď je jednoduchá- oním mostem by v tomto případě měli být politici. Ti ovšem své opravdové národní povinnosti, což je stmelování národa nedostávají. Dokonce i v poslanecké sněmovně, která by měla jít příkladem onoho středního a nezávislého proudu, se setkáváme s pravým opakem. Neustálé přetahování se o to, jestli ten nebo ten je na té a té straně, je každodenní chlebem pro komerční média. Ta toho využívají a utvrzují tak společnost v tom, že černobílý svět je tím správným!
Pomoci zpomalit nebo zastavit tuto praxi, by mohly volby, potažmo i předvolební kampaně. Ovšem zatím to vypadá tak, že výše zmíněná praxe spíše nabude na intenzitě. Lidé budou čím dál více zmatení a nezbyde jim nic jiného, než se přidat do jednoho z "táborů". Jistě se objeví někdo, kdo založí tábor nový, ovšem ten dříve nebo později stejně sklouzne pod jednu či druhou stranu ležící mince. "Xenofobové" versus "Pravdoláskaři"- boj na život a na smrt. Boj nesmyslný a odvádějící pozornost od toho, co je skutečně důležité. Boj, který nemá vítěze, ale poražené.
