Uprchlická politika je jednou z hlavních otázek, u které vláda nachází téměř stoprocentní shodu. Všechny politické strany jsou v souladu, že povinné kvóty nejsou otázkou všech členských států Evropské unie, ale pouze těch, do kterých migranti míří potažmo hlavně Německa.
Po několikáté jsme byli svědky tvrdého odmítnutí migračních kvót ze strany zemí Visegrádské čtyřky. Tyto státy drží pospolu a relevantními argumenty zdůvodňují, proč stanovený kontingent odmítají. Evropská unie v čele s Německem se tyto státy neustále snaží přesvědčit o opaku. Zatím se jedná o přesvědčování ústní, to se ale může vyhrotit až do přesvědčování a nátlaku ekonomického charakteru.
Pokračování thilleru jménem "Uprchlická krize v Evropě" se začíná podobat hororu. Němci pomalu naznačují, že pokud nějaký ze států nebude akceptovat povinné kvóty a aktivně proti jejich přijetí brojit, mohou přijít tragické následky. V tomto případě přijdou na řadu sankce. Jistě ne v takové podobě jaké zažívá Rusko, přece jen jsme členy Evropské unie. Tyto sankce budou ekonomického charakteru, ale takového, že jejich dopad budeme pociťovat postupně a ano za všechno může uprchlická krize.
Z ekonomického hlediska bychom mohli namítat, že Evropská unie a země Visegrádské čtyřky jsou na sobě ekonomicky natolik závislé, že zavedení takzvaných sankcí jaké pociťuje Rusko byla cesta do hrobu pro všechny strany. Pokud si to ale vezmeme z pohledu momentální situace, Německo se díky přívalu levné pracovní síly stane Amerikou na počátku 20. století. Prakticky tu tedy budeme mít přelidněnou zemi se spoustou levné pracovní síly, která nemá přehled o tom, jaké panují v Evropě platové podmínky a vzhledem k tomu, že pod jednoho přistěhovalce spadá rodina o minimálně pěti členech, budou dělat opravdu cokoli. Jenže- lidé s nižším vzděláním, kteří se například narodili v České republice a měli v plánu odejít za prací do Německa, budou nyní nahrazeni levnou pracovní silou z východu. Tento postup je prvním ekonomickým trestem, který Německo při svém multikulturněintegračněshovívavém systému použije. S momentální ekonomikou v Česku, by to nemusel být problém. Nelze ale předvídat, jak s českou ekonomikou zamává příliv levné pracovní síly z východu do sousedního Německa.
Pokud v Německu nastane situace, že problémových obyvatel bude tak velké množství, že země nebude schopna tuto nesnáz řešit, pošle pár z nich do východních zemí. Jsem přesvědčená, že tento scénář je otázkou dvou let. Podobnou situaci musíme navíc řešit i v současné době. Romští obyvatelé, kteří z velké části pochází z Východního Slovenska, jsou z velké části nezaměstnaní, naprosto neschopní se integrovat a vznikají gheta, za které nám nadává převážně Německo a Evropská unie. Tyto gheta stojí obrovské množství peněz, je za potřebí využít mnoho obranných složek k udržení těchto částí v relativním klidu. Pokud počet těchto obyvatel stoupne, tlak na sociální systém bude obrovský. Gheta jsou drahá, velice problémová a prozatím se nenašlo relevantní řešení, které by jejich počet alespoň eliminovalo.
Zboží, které Německo nyní odebírá od České republiky a od ostatních států, se může stát minulostí. Jeden z největších německých zájmů je a vždy byla nezávislost. Tu díky obrovskému počtu lidí, kteří vytvoří obrovský a relativně nenákladný pracovní kolos, je možno získat v horizontu pěti až deseti let. Ti, kteří pracovat nebudou, budou nenápadně odesíláni do východních zemí. Ti schopní, budou zůstávat. Trh bude kvést a Německo se postupně bude stávat ekonomickou mocností relativně nezávislou na okolních státech. Proto je možné, že obchod s Německem bude postupně klesat. Vzhledem k tomu, že Německo odebírá velkou část našeho vývozního materiálu, mělo by to pro Českou republiku katastrofické následky.
Není tedy potřeba uvalovat sankce na vrcholné představitele České republiky, stačí postupný a nenásilný nátlak, který země Visegrádské čtyřky dostane na scestí. Na západ nebo na východ? To je oč tu běží.