Rusofilství - budoucí zhoubný nádor 21. století vyvolaný médii

Rusové by neměli očišťovat své jméno, právě naopak. Ovšem, vzhledem k stoupajícímu mediálnímu tlaku, se setkáváme s dezorientovaností, která lidi vede k fatální nevědomosti. Tím vzniká zmatek, jehož vyústěním je změna názorů, která vede (vulgárně řečeno) do "řiti".

Otevřeli jsme ve škole téma "Ukrajina". Bylo pro mne obrovským překvapením, když jsem zjistila kolik lidí, s Putinem a jeho kroky sympatizuje. Bylo to možná pouze díky třídnímu osazenstvu, ale většina "ProPutinů" byli mužského pohlaví a slovenské národnosti. Velice horlivě bránili Putinovy kroky a naříkali nad západním stylem života. Naopak Češi se drželi zkrátka. Je to možná nedostatečnou informovaností nebo nezájmem některých jedinců o světové dění. Také je možné, že slovenská média situaci podávají jinak. To se mi ovšem, po návštěvě několika slovenských serverů, nepotvrdilo.

Rusofilství, neboli nesmírné sympatizování s Ruskem, vzniklo na popud druhé světové války. Tehdy střední Evropa zničená a bezmocná hledala útěchu. Našla ji v náručí tehdy takzvaného "Velkého bratra". Dostali jsme se až do stádia, kdy Rusku nestačilo nám jen podávat "pomocné" ruce, chtělo nás obejmout celým tělem.

Nyní je situace jiná, nenacházíme se v době, kdy bychom nevěděli, jak dál a potřebovali "pomoc". Ukrajina je na tom jinak. Stát se nemusí dělit do několika celků. Potřebují pouze jediné a to jsou peníze. Liší se ovšem v názoru, kde je sehnat. Západ se kloní k pomoci od EU a USA. Východ naproti tomu k Rusku. Je zde ovšem podstatný rozdíl. Západ vystupuje nejednotně a vcelku neochotně. Zatímco Rusko slibuje nemalé finanční příspěvky především východu Ukrajiny.

Nyní se nenacházíme ve válce jako takové, ale spíše ve válce mediální. Noviny, servery a další média překypují množstvím informací o stávající situaci. Tím přetváří svět do dvou hlavních táborů: 1. Majdance, 2.Rusofily. Problémem je, že informací je tolik, že se v nich opravdu málokdo skutečně vyzná.

V Ruských médiích je situace podávána formou nesmírné pomoci, kterou federace poskytuje rozvrácenému státu a snaží se zachránit ruské občany. Rusové, jakožto velmi hrdý národ, na takové zprávy reagují velmi pozitivně. Většina s okupací Krymu souhlasí a jsou pro co možná nejurychlenější připojení k Rusku. Máme zde taky druhou stranu, která se projevila těsně po prezidentských volbách, takzvanou opozici. Ta sice nesouhlasí, ale díky mediální cenzuře, která je v Rusku opravdu znatelná, prakticky nemohou projevit svůj názor. Fungují pouze ruské blogy, které jsou v provozu maximálně dva dny. Rusové prostě musí žít v relativní nevědomosti, jinak by mohla nastat podobná situace jako na Ukrajině, což by pro Putina mohlo být smrtelné.

Podívejme se ale do střední Evropy. V České republice se snažíme být objektivní, zdůrazňuji snažíme. Máme tu trend, který právě v lidech vytváří onen pocit bezmoci a zmatenosti. Velké mediální internetové servery poskytují online zpravodajství, které je jen napatrně odlišné. Problém je, že většina lidí, čte pouze nadpisy, tudíž se k online reportážím vůbec nedostane. Nejvíce upoutají zprávy typu: "Nějaký ten a ten politik, má na Ukrajinu ten a ten názor." Tudíž si lidé přečtou vyjádření své autority a začnou o něm přemýšlet. Nastává onen konflikt zájmů. Jelikož takzvaných "autorit" je v Česku mnoho. Každá má svou specifickou cílovou skupinu. Tábor, který sympatizuje spíše s prozápadními lidmi, má na situaci jasný názor. Tábor, který se kloní k volnému obchodu a propaguje obchodování na východ, má svou základnu příznivců taktéž. Neustále se proto přou v internetových diskusích, ze kterých nikdo nevychází jako vítěz.

Z mého úhlu pohledu ale jasně vidím, že se minulost přetváří do budoucnosti. Názory českých politiků, zvláště těch, kteří v politice strávili téměř celý svůj život, na lidi opravdu působí. Není tedy pochyb o tom, že v některých věcech se od Ruska vůbec neodlišujeme. Taktéž vnímáme autority, ve větší míře ještě v připadě, že nám je poskytlo naše oblíbené médium.

Díky mediálnímu tlaku se dostáváme do smyčky s jedinou otázkou. "Sympatizovat či nesympatizovat s Putinem?"

Proč ano? Janukovyč byl zvolen legitimním způsobem. Ústava, kterou schválil mu zaručovala ony nepopulární pravomoce. Podle ústavy tedy stále platí za právoplatného prezidenta. Poloostrov Krym byl nesmylslně odevzdán do rukou Ukrajiny. Evidentně pod Ruskem se měl líp. Právo chránit občany je jeden z nejsilnějších argumentů, u kterého není nezbytná síla. Referendum o "autonomii" je nejlepší návrh, se kterým mohl přijít, protože nevyžaduje vojenskou pomoc. Jeho slova stále zní v uších prozápadních politiků, jako slova někoho, kdo se právem stal nejmocnějším mužem světa.

Proč ne? Putin si nemůže nárokovat právo obsadit zemi, která zatím není jeho, a se kterou má podepsanou dohodu o územní celistvosti. Měl by stáhnout své vojáky z Krymu a čekat na výsledek referenda, teprve poté začít jednat. Trapným gestem ukázal, jak čekal pouze na ukončení Putinových olympijských her, paralympijské jej samozřejmě nezajímají. Měl by se především začít obávat, protože tato situace je pro něj zkouškou ohněm. Cenzura ruských médií to nijak nezmění, věci stejně vyplavou na povrch.

Tlak médií a jejich cenzura v některých zemích způsobuje, že se opět setkáváme s nárustem rusofilů, kteří vidí nejen hospodářskou budoucnost, ale také takzvaný mír, svět bez "extrémistů" a podobné pro mě úplně bláboly.

Závěrem bude rozhodovat jen ekonomika, která v Rusku rozhodně není tak růžová, jak si většina lidí myslí. Obchody na východ jsou sice výhodné, ale rozhodně ne v tuto dobu. Důležité také bude, jak se na situaci ohledně ekonomiky podívají média. Pokud začnou hlásat ideální podmínky pro obchod, utvrdí veřejnost ještě více v tom, že co se děje je naprosto v pořádku a co víc, výhodné pro nás. Výhoda je velice nebezpečné slovo, vzhledem k naší nátuře. Myslím, že nejlepší bude počkat si, až se Putin zničí sám, nebo k tomu někdo dopomůže. Třeba to nakonec budou ony (ne)populární média.

Nic to ovšem nemění na faktu, že Putinův odkaz se mezi námi bude vznášet minimálně další generaci.